Spropitné: jak ho získat, zdanit a zaúčtovat

Spropitné, slangově tringelt, dýško, tuzér nebo bakšiš, je tradičním způsobem, jak ocenit dobrou službu. V souvislosti s nastupující evidencí EET 2.0 dochází od ledna 2027 k revolučním změnám v tom, jak se bude spropitné danit. Ukážeme vám, jak lze zákazníky nenásilně motivovat k jeho udělení a jak získané spropitné správně zdanit a zaúčtovat podle nových legislativních pravidel.

Spropitné je dobrovolná platba, kterou zákazník vyjadřuje spokojenost s poskytnutou službou. V některých zemích je dokonce povinné. Nejčastěji se dává číšníkovi v restauraci nebo v hotelu, ale objevuje se i v dalších oborech, například v obchodech a službách. Zákazník může spropitné zaplatit v hotovosti i kartou.

Spropitné v restauraci se obvykle počítá jako 10–15 % z celkové útraty, ale není to pravidlem. Výška spropitného se přímo odvíjí od spokojenosti zákazníka, kterou může ovlivnit mnoho faktorů, přičemž samotné jídlo není zdaleka tím nejdůležitějším. Vysoké hodnocení můžete získat také za rychlou obsluhu, přátelský přístup, usměvavý personál i celkovou čistotu prostředí. A ke spokojenosti zákazníka přispívá i akceptace platebních karet.

Spokojený zákazník = vyšší dýško

Lidé jsou dnes zvyklí na bezkontaktní placení a berou ho jako naprostou samozřejmost. Chtějí platit kartou, mobilem, hodinkami a najdou se i tací, co u sebe už hotovost téměř nenosí. Pokud si na dveře restaurace vystavíte ceduli „Platba pouze v hotovosti“, odradíte spoustu zákazníků. Tím, že budete přijímat karty, jim naopak vyjdete vstříc a jejich spokojenost se pak projeví mimo jiné právě ve výši uděleného spropitného.

Mezi odpůrci platebních terminálů panuje také všeobecný omyl, že zákazníci při platbě kartou nedávají žádné spropitné. Není tomu tak. Naše interní studie i praxe ukazují, že zákazníci platící kartou spropitné dávají, a často dokonce v průměru vyšší než při platbách hotovostí. Navíc je k tomu můžete nenápadně motivovat. Jak? Díky chytrým terminálům Dotypay. Volba výše spropitného se automaticky zobrazí na obrazovce platebního terminálu. Zákazníci si mohou jedním rychlým kliknutím vybrat, zda udělí spropitné v procentech, nebo zadají konkrétní částku.

Zdanění spropitného a revoluce s EET 2.0

Dlouhé roky platilo, že spropitné nemělo v české legislativě jasné ukotvení a jeho zdanění bylo pro mnoho podnikatelů nepřehledné. S příchodem nového zákona o EET 2.0, jehož plný provoz startuje 1. ledna 2027, však přichází zásadní legislativní úleva pro gastro sektor.

Od roku 2027 bude dobrovolné spropitné zaměstnanců v gastronomii zcela osvobozeno od daně z příjmů i odvodů na sociální a zdravotní pojištění, a to až do výše 7 % měsíčních příjmů ze stravovacích služeb. Tento sedmiprocentní strop se navíc nepočítá pro každou hospodu zvlášť, ale za celého zaměstnavatele – tedy za kompletní IČO. Pokud provozujete více podniků, jejich gastro obraty se sčítají a v rámci jednoho balíku tak úspěšnější podnik může u limitu bez obav „dotovat“ ten slabší.

Aby bylo spropitné takto osvobozeno, musíte dodržet několik přísných pravidel:

• Komu lze spropitné bez daně vyplatit: Osvobození se vztahuje pouze na personál vykonávající činnost, u níž hosté spropitné dávají běžně (typicky číšníci, servírky, barmani nebo kuchaři podílející se na přípravě). Naopak uklízečkám, řidičům zásobování nebo externí výpomoci se podíl musí kompletně zdanit jako běžná mzda, protože u nich chybí přímá vazba na obsluhu hosta.

• Přesáhne-li se limit 7 %: Cokoliv, co na dýškách rozdělíte zaměstnancům nad tuto hranici, se musí klasicky zdanit a je nutné z toho odvést pojistné.

• Naprostá dobrovolnost: Jakmile si na účtenku natvrdo napíšete například 10% povinný servisní poplatek, daňovou úlevu ztrácíte. Tyto poplatky jsou státní správou považovány za standardní tržbu a plně se daní.

• Mzdová evidence: Důkazní břemeno neleží na pokladně, ale ve vaší mzdové účtárně. Aby peníze zůstaly bez daně, musíte je přesně vykazovat na mzdových listech jednotlivých lidí.

A jak je to se samotným odesíláním do EET 2.0? Podle metodiky k EET 2.0 spropitné rozdělené zaměstnancům elektronické evidenci tržeb vůbec nepodléhá, neboť je považováno za příjem zaměstnance, nikoli za tržbu samotného podniku. Pokud si ale spropitné ponechává přímo podnikatel (OSVČ nebo firma), stává se nedílnou součástí jeho tržby a je k němu tak nutné přistupovat i z hlediska zdanění.

Spropitné a DPH

Jelikož se jedná o čistě dobrovolnou platbu ze strany zákazníka, nevstupuje klasické dobrovolné spropitné do základu daně z přidané hodnoty (DPH). Z účetního hlediska nezáleží na tom, zda jste ho obdrželi od hosta hotově, nebo přes platební terminál.

Zcela odlišná situace však nastává, pokud si se zákazníkem domluvíte předem fixní poplatek (například tzv. couvert či povinnou servisní přirážku), který uvedete do jídelního lístku. Tyto peníze totiž z pohledu zákona ztrácejí povahu dobrovolného spropitného, jsou vnímány jako běžná tržba provozovny a musíte je tak plně zahrnout do základu DPH.